Rosalie-mýma očima

5. července 2009 v 21:27 | Kikush |  Fan Fiction
Takhle jsem pojala proměnu Rosalie já.....Jestli chcete tak si to přečtěte



Zklamání
Vracela jsem se domů. Jelikož už byla tma a padal sníh chtěla jsem být doma co nejdřív. Vydala jsem se malou tmavou uličkou abych si zkrátila cestu. Nechtěla jsem si obcházet celé město. Udělala jsem chybu. Ale to jsem ještě nevěděla. Byla jsem asi v půlce cesty když jsem slyšela smích. Na druhém konci uličky byl můj snoubenec. Užralý jak to prase když jsem to tak měla říct. Měl sebou ještě několik přátel. Byli zavěšení do sebe a motali se. Samotní by se na nohou neudrželi. Šla jsem blíž k nim. Věděla jsem, že s nimi nebude rozumná řeč. Chtěla jsem jen kolem nich projít. Chtěla jsem jen domů.
"Hele."ukázal na mě můj snoubenec. "To je má snoubenka."
Stála jsem před nimi.
"Hezká."řekl jeden a měřil si mě pohledem, který jsem nesnášela. Došlo mi na co asi myslí. Udělala jsem krok jakože kolem nich projdu.
"Kampak, kampak?"zeptal se mě další a zatarasil mi cestu.
Ustoupila jsem zpět. Doufala jsem, že si ze mě udělají srandu a odejdou do další hospody. Nebo že jim uteču. Spletla jsem se.
"To se utíká před mými přáteli?"řekl mi můj snoubenec a vrazil mi facku. Sykla jsem bolestí. Ležela jsem na zemi. Ve sněhové kaši. Motala se mi hlava. Pokusila jsem se vstát. V tom do mě jeden kopl. Spadla jsem opět na zem. Bolestí jsem se rozplakala. Vyprskli smíchy. Dělalo jim dobře. Líbilo se jim, že trpím. Ruce mě pálily od sněhu. Ležela jsem tam a doufala, že už přestanou. Že odejdou pryč.
"Běžte pryč. Prosím."honilo se mi hlavou.
Odpovědí mi byla bolest. Další ke mně přistoupil. Chytl mi vlasy a prudce zacloumal. Zaječela jsem. Práskl s mou hlavou na zem. Před očima mi tančily hvězdičky. Smáli se. To bylo to jediné co jsem vnímala. Neviděla jsem. Oči mě pálily. Sníh mě oslepil. Pak do mě začali všimni kopat. Nesnažila jsem se bránit. Nemělo by to cenu.
Nenáviděla jsem je. Pak si mě asi spletli s děvkou. Plakala jsem.
Když to všechno skočilo dostala jsem ještě několik kopanců.
Se smíchem odešli.
"Budeš si muset najít jinou nevěstu."škytal smíchem jeden z nich.
Cítila jsem, že má zlomená žebra. Nemohla jsem se hýbat. Snažila jsem se co nejméně pohybovat. Kdykoliv mi mohly žebra propíchnout plíce. O své plíce jsem si také dělala starosti. Nedýchalo se mi zrovna nejlíp. Snažila jsem dýchat pravidelně, ale nešlo to. Navíc jsem ležela tváří ke sněhu. Rozhodla jsem se otočit. Sykala jsem bolestí jak jsem se snažila obrátit. Zjistila jsem, že nemohu hýbat s levou nohou. Byla nejspíš zlomená. Podařilo se mi to. Ležela jsem na zádech ve špinavé uličce, zmlácená, zneuctěná a umírala jsem. Sníh mi dopadal na obličej a já polykala sněhové vločky.
Náhle jsem uslyšela kroky. Přiblížil se ke mně nějaký muž.
"Prosím ne!"ozval se hlas v mé hlavě. On, ale nebyl zlý. Opatrně mě zvedl do náruče. Pak jsme letěli. Alespoň mě to tak připadalo. Asi jsem blouznila.
Byla jsem v nějaké místnosti. Ležela jsem na lehátku z nemocnice. Nebo to bylo něco podobného. Něco na mě mluvil. Neodpovídala jsem.
"Skončím to trápení."byla jediná věta kterou jsem slyšela.
Pokývala jsem hlavou. Nezmohla bych se na odpověď.
Pak chlad ustoupil. Místo chladu mě objímal oheň. Začala jsem křičet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti nový desing?

Jo
Ne
celkem ujde

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 6. července 2009 v 16:45 | Reagovat

Začalo první kolo SONB tak si scháněj hlásky.

2 drejqa drejqa | Web | 8. července 2009 v 19:46 | Reagovat

a jak to zkončíí?

3 drejqa drejqa | Web | 8. července 2009 v 20:44 | Reagovat

ahaa..už chápu :)..ale más to daný do odkazu-stmívání...a ten film jsem viděla..a i když mě tyhle filmy moc neberou tak stmívání mě prostě uplně strašně zaujalo...

4 Barushka SB Barushka SB | Web | 5. září 2009 v 13:23 | Reagovat

Tak to teda doufam, že bude pokračování ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama